Já jsem si vždycky myslel, víš, že odpuštění následuje po prosbě o odpuštění, nebo taky prej dokonce lze odpustit i jen tak, jako projev mého obdarování bianko.
A myslel jsem si dycinky, že pojem milosrdenství je nad touto kategorií.
Jsem milosrdný k vrahovi a bratrovi a politikovi a zhýralci jen tak, zadarmiko. Protože CHCI. Protože milosrdenství je v kořeni, v principu bezpodmínečné.
Někteří lidé třeba říkají, že je třeba trvat na tom a na tom, a pokud na to někteří nedosáhnou, musí se dostatečně kát a napravit to, aby si mohli za odměnu chodit pro Toho. A dokládají to tím, že On, Ježíš, měl vždy nárok, jímž projevy milosrdenství podmiňoval.



Tak se na to koukněme.

• Jdi a nehřeš, ženě cizoložnici neasi.
• Nebo v příběhu odpouštění marnotratnému synu: No že se mladý pán uráčil.
• Nebo k ženě u studny: Pět borců´s měla a tendlencten současnej Tvým manželem samože není.
  

Tak já Ti nevím, Deníčku, možná měli ti lidé ve škole roztržitého katechetu. Anebo já. Anebo jsem prostě vedle jak ta jedle:

• Jdi a už nehřeš, řekl, ale neřekl: Pravímť já Tobě, babo krasavico, jestlivá zase selžeš, už mi nechoď na oči.
• Synkovi, co zdařile, blb, rozkutálel dědictví, odpustil táta kdovíkdy, ale milosrdný byl DOPŘEDU. Když jej uviděl, rozběhl se k němu a objal jej. Co se pamatuji, synek se do této chvíle nedostal ke slovu. Jo, možná bulil. Já bych určo.
• No a u studnice Jakubovy? Nic, vůbec nic! Budeš v Písmu, budeš první misionářkou této samaritánské - fuj - vesnice, ale sim Tě sbal si napřed kufry, nebo ještě líp chlapa vyper z domu, ať máš střechu nad hlavou, a pak se teprv vrať. Takhle by sósedi ty krásy o mně od Tebe nevzali. Dej to do cajku a budeš slavná.
  

Budu se muset zeptat někoho chytrého, jak to teda je.
Doufám, Deníčku, že jsem Tě tím příliš nerozrušil. Ne? Díky. Seš formát. A5 :-).

P. S.: No to jsme se dnes zasmáli aspoň na konci, haha.