Naše ženy, díky!

Ať se taky zasměješ, Deníčku. Pánská šatna bazénu rehabilitačního centra. V tiché mužské soudržnosti se převlékáme z/do plavek, každý heká jinak, že.

Hlavní rubrika: Můj Deníčku
Rubriky: Můj Deníčku
Datum zveřejnění: 1. června 2017

Vtom se otevřou dveře z chodby – skoro do poloviny – a ozve se ženský hlas:
- Vem si tepláky!
- Pohlédneme na sebe. Jeden starý muž hlas poznává, ale nerozumí.
- Cože?
- Že aby sis nezapomněl natáhnout tepláky!!
A dveře se zavřou.
Zkušeně kýváme hlavami, usmíváme se a konstatujeme:
- Pořádek musí být, tak, tak je to správně...

A o pěkný komentář doplnil čtenář:

To jednou je takhle Karel v papučích venku a popíjí s námi kamarády pivo... V tom se z okna jejich bytu vykloní jeho žena a volá: "Karle, domů!" Karel opáčí: "Je mi zima?" Žena na to: "Ne, máš hlad!"

#našeženy, děkujeme!

zpět nahoru tisk

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.