Naše ženy, díky!

Ať se taky zasměješ, Deníčku. Pánská šatna bazénu rehabilitačního centra. V tiché mužské soudržnosti se převlékáme z/do plavek, každý heká jinak, že.

Hlavní rubrika: Můj Deníčku
Rubriky: Můj Deníčku
Datum zveřejnění: 1. června 2017

Vtom se otevřou dveře z chodby – skoro do poloviny – a ozve se ženský hlas:
- Vem si tepláky!
- Pohlédneme na sebe. Jeden starý muž hlas poznává, ale nerozumí.
- Cože?
- Že aby sis nezapomněl natáhnout tepláky!!
A dveře se zavřou.
Zkušeně kýváme hlavami, usmíváme se a konstatujeme:
- Pořádek musí být, tak, tak je to správně...

A o pěkný komentář doplnil čtenář:

To jednou je takhle Karel v papučích venku a popíjí s námi kamarády pivo... V tom se z okna jejich bytu vykloní jeho žena a volá: "Karle, domů!" Karel opáčí: "Je mi zima?" Žena na to: "Ne, máš hlad!"

#našeženy, děkujeme!

zpět nahoru tisk

Marilleva 1400

Úkolem života je napodobovat Otce tím, že v dějinách pokračujeme ve zpěvu Ježíšovy písně.

Nick Winton, Meeting Brno, 21. 5. 2026

„Odpuštění není dar pro ty, kteří se chovali špatně.
Je to dar pro nás samotné, abychom mohli jít dál s lepším srdcem.“

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.