Střih.
Rok 1979: Usedám do posluchárny, která bývala kaplí, ač to správcové museli tajit. Bývalo nás v prváku na elektrofakultě přes sto padesát, při přednáškách hlava na hlavě, někteří jsme chodili na kůr. Dřevo krásně vrzalo. Přes celý presbytářový prostor byla dlouhatánská tabule. Jak přednášející psal a tabuli postupně vytahoval, druhá deska se jako protizávaží sunula dolů. Za ní se začaly objevovat tři neuvěřitelně veliké podobizny. Nejprve vlasy, pak čela tří pánů: pana Marxe, pana Engelse a pana Lenina. Když se objevily nosy, celá aula zašuměla: Už jsou tady, už jsou opět s námi! Kantor zmateně hleděl, zda nedělá při výkladu chybu. Nikdy jsme pravý důvod tiché protirežimní radosti neprozradili.
Moji rodnou katedru elektrotechnologie se zpustlým holubím dvorem a ještě škaredější zahradou jsem od konce studia nespatřil.
Střih.
9. červen 2017. Přicházím do objektu rektorátu Vysokého učení technického na Antonínské; Petra z rodu Holíků dnes uzavírá jednu kapitolu studia architektury. Naše maminka by se dnes dožila devadesáti. Jistě má z vnučky nebeskou radost.
Šipky vedou před mimořádně krásné kryté nádvoří do patra, do auly. Usedám a bleskne mi hlavou: Tohle je přece ta aula s nosy! Je krásná a důstojná, i když kaple to ani dnes není. Nad hlavou vidím nápis, který - světe div se - byl desítky let jen zakrytý:
Ecce tabernaculum dei cum hominibus.
Hle, příbytek Boží uprostřed lidí.
Vypněte si mobily, slavnostní fanfáry, diplomy, slib o vždy etickém chování v oboru, hymna česká i Óda na radost, sdružující Evropu (výborně, VUT!!!). Fotografie, kytky, objímání, radost z dovršeného úsilí.
Tenhle status nemá, milý Deníčku, humornou nebo jasnozřivou tečku. Je vlastně jen povzdechem vděčnosti, že naše a předchozí generace přestály něco, co mohlo – přes všechny turbulence a nové nástrahy dneška – rozkošatět do svobodného uvažování, smyslu studia, krásy vnější i vnitřní. Že šedou nahradily barvy, že trápené mlčení dostalo hlas společenské angažovaností, že naše práce dává radost i smysl.
Díky všem, kteří byli a jsou u toho!