No, Deníčku, jistě víš, že k jistým typům vin funguje velmi dobře na poděkování za odpuštění hříchů něco tělesně mechanického, rozumíš mi, viď? Zajímavé je, že prakticky všechny hříšníky ten návrh něčeho mimo obligátní modlitby rozesměje. A pokud mají kolena v pořádku, s chutí přitakají. Jednou se mě jeden pán ptal, zda těch třicet dřepů má udělat tady. "Ne, prosím, doma, kdekoli, kdykoli!", zvolal jsem.
Ať neodbočuju, Tvé linky a stránečky nejsou nekonečné, já vim.
Tak to jsem dnes zadal zas jedné osobě takových třicet dřepů, ona ta osoba se rozesmála, přijala s chutí rozhřešení a já rozsvítil zelenou pro dalšího Božího přítele.
Máme tam takovou obrazovečku, se kterou vídime na čekající. (Nejsme my Brňáci žádný vořezávátka, že). Tváře nerozpoznáš, ale počet osob ano.
A za těmi osobami tam vzadu se něco zdvíhalo a klesalo, jako když tatínek zvedá dítě nad hlavu, aby jaksepatří vidělo. dělalo to pohyby ale nějak pravidelně. Až pak se mi rozbřesklo: Ona ta uzdravená, s Bohem znovuspřátelená osoba uskutečnila POKÁNÍ bez odkladu, vzadu v kostele!!!
Pak si naložil na záda batoh větší než on a svižně odkráčel do víru světa. I přes malé rozlišení kamerky jsem VIDĚL, že se usmívá, protože shodil břemeno mnohem těžší, než je ten batoh. No není to krásný? Vím, můj Deníčku, že TY to oceníš