Paní D. mi nechtěla říct své jméno, tak jsem ji dva roky oslovoval Venuše. To si jednou vymyslela a samotnou jí to pak zjevně bavilo, je to takové vznešenější. Dostávala sváču a horký čaj. Loni v mrazech pozdě v noci tloukla na mé okno v přízemí, a na sobotní ranní mši byl problém, protože si kluci nepřečetli výrazný nápis na dveřích do ministrantské místnosti Pozor, spí tu paní! Tito lidé často nezvládají spát uprostřed čtyř stěn, ale když už, jsou těžko ke vzbuzení.
No, a včera bušila po půl roce, nechala se pozvat na čaj a hrdě hulákala: Víte, co se mi stalo? Nebudete mi věřit! A šermovala mi před očima občankou, ve které stálo: Trvalé bydliště: ulice Jistá, č. 33.
- Jak se to přihodilo prosimvás?
- No, dostala jsem se do toho.. toho, jak se to říká anglicky.
- Hauzink férst? Bydlení především?
- Jo, hahaha, tak do toho!
- No tak to mám radost s Vámi!... koukejte ten nízký nájem platit včas a udržte se tam za každou cenu...
Světový den chudých. Brno dobře!
Pomáhat jako osoba a jako město.
Ech, milý Deníčku, Ty víš, jak mi vadí, když mi někdo v noci buší na okno. Asi proto, že naň dosáhne. I když u této nevysoké osůbky je to vlastně překvapivé.
Hlavní rubrika: Můj Deníčku
Rubriky: Můj Deníčku, Křesťanství, církev, společnost
Datum zveřejnění: 18. listopadu 2017
Rubriky: Můj Deníčku, Křesťanství, církev, společnost
Datum zveřejnění: 18. listopadu 2017