Je rozkvetlé, plné kavárniček, zahrádek, člověků; a lidu všelikého a zvířeny všeliké.
Jdu kolem krásného domu s řádným pejskem, s fuchsiemi, a s ozdobným plotem.
Z balkonu se na mne dívá krásná slečna. Co to? Volá na mne jménem, zná mne, ech...?
"Martine, no tak, Martine, neštěkej na pána!"
Tak tohle musím promyslet.
V pozici pěšmo uvidíte, co z auta nikdy: štíty domů, průhledy na zahrady uvnitř bloků, zlatý déšť; a růžolící magnólie, kterou jsem namaloval jako vrchol své malířské kariéry v páté třídě a dostal za ni jedničku. Tuším, že poslední.
Z vývěsních štítů mě zaujaly zejména: "Permanentní prodlužování řas", "Rumotéka" a "Dortové studio".
Sedm a sedm kilometrů s holemi v ruce, kolem katedrály zleva a zleva, bez močálu, bez černých skal. Požehnaný den!