Tento dialog, milý Deníčku, je odpozorovaný ze života.
Žena: "Říkám si: Ty gatě mě stály osm stovek, přece je nedám pryč"; pak mi dojde, že už je mám čtyři roky, jsou sepraný a vytahaný.
Muž: "S těma gatěma to mám stejný, akorát si nepamatuju cenu, jak dlouho je mám a podle čeho vlastně moje úžasná žena pozná, že jsou mé.
Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
