Bleskově se opláchneš a převlečeš do slušňákovského, abys stihnul slavnostní koncert Graffova kvarteta se světovou premiérou svity Jiřího Pavlici. Oknem zahlédneš k zastávce najíždějící šalinu. Boty, klíče, doklady, brýle (K+M!+B) dědečku, vyrazíš ze dveří a za dvacet vteřin jedeš do štatlu.
Zjištění, že mobil zůstal v nabíječce, Tě nerozhodí, aspoň Tě nebude odlákávat od poslechu Janáčka a Pavlici.
Když se Tě na zastávce přistoupivší neteř bezelstně zeptá, jestli už nemíváš šalinkartu nahranou v bankovní nálepce nalepené na mobilu, znejistíš poprvé. Míváš, to se ví. Ale jít koupit až dopředu jízdenku k řidiči na dvě zastávky, na to teda fakt nemáš odvahu. A krom toho ty obousměrné šaliny jsou strašně dlouhé, víš?
V muzeu u pokladny fronta jak Brno. Když přijdeš na řadu, rozumíš, chceš platit moderně, elektronicky, bezkontaktní kartou.
Znejistíš podruhé: Dnes ti v bance vydali kartu novou, ještě nenastavenou, s novým PINem, a PIN je uložený v appce - Trezoru – v mobilu 
. Zkusíš, ale pokladní displej je neoblomný: Nesprávný PIN!
Fronta kulturychtivých vypadá mírňounce nerudně. Sláva! Vytahuješ mezi doklady nečekanou bankovku.
"Na takovou bankovku nemám nazpět, promiňte", praví zkušeně a nevzrušeně pokladní.
Bezradnost, trapas, zmar. Kolaps civilizace.
A teď to přijde:
Úžasný hlas za Tebou praví: "Vy mne neznáte, ale já vás znám".
Otáčíš se: Ano, krásná dívka! "Víte, já jsem vyhrála v rozhlasové soutěži dva lístky a jdu sama. Ten druhý je pro Vás. Zdarma samozřejmě".
Znejistíš potřetí: Je tohle možné?
Pokladní si oddechne, Ty poděkuješ co nejusměvavěji za vstupenku a jdeš si sednout.
To třetí znejistění se po chvíli stává dech beroucí jistotou: Takto vypadá anděl! Dívku totiž už vícekrát nespatříš. Fakt, Deníčku, nekecám. Prostě – nebeská administrativa pracuje elegantně a dokonale přesně.
A jestli byl ten anděl Anděl strážný, jsem maximálně spokojen! 
Deníčku, chacha, těším se do nebe!
P.S.: Jura Pavlica stejně jako Leoš Janáček naprosto skvělé interprety nešetřili; jejich dílo chtělo viruozy. Dostalo je.
P.P.S.: Zpátky jsme šli pěšky, spolu se svým farářem, který to stihl na koncert taky - a jak nám to prospělo!
Ještě si k Tobě Tebe poznamenám reakci jednoho dost dobrého glasátora Juppa:
Jak jsem to pochopil:
1. Otec Martin zakládal v Macoše nějakou podzemní církev.
2. Běžně chodí v montérkách, ale na Pavlicu se to přece jen nehodilo.
3. Je to hipster, který je bez nejnovější techniky jako bez rukou.
4. Jeho anděl strážný samozřejmě cestoval s ním a zapudil všechny revizory. Poté mu vrazil čestnou vstupenku a zmizel.
5. V Brně nemají šaliny na konečných stanicích smyčky, proto musejí mít volanty na obou koncích.
Moje odpověď: Juppe, dokonalé! :-)