Biskup brněnské diecéze Pavel Konzbul mi svým velikonočním přáním připomněl spisovatelku Gertrudu von Le Fort. Její útlá kniha Pilátova žena obsahuje tři prózy. Vedle strhující novely U brány nebes, kterou také vřele doporučuji, je to právě stejnojmenná povídka Pilátova žena, na jejíž obsah nelze zapomenout. Hlavními postavami strhujícího díla o lásce, vině, odpuštění a smyslu oběti jsou manželka Pontia Piláta Claudia a její otrokyně Praxedis. Pilátova žena má prorocký sen o Ježíši, který zcela změní její život.

„Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla.“, vzkázala Pilátovi Claudia, jak to zaznamenal evangelista Matouš ve 27. kapitole. Tento vzkaz na Piláta asi značně zapůsobil. V římském světě bylo ještě v živé paměti, že by se byl Julius Caesar vyhnul smrtelným dýkám v osudné březnové dny roku 44 před Kristem, kdyby popřál sluchu manželce Kalpurnii, která jej varovala, aby 15. března nechodil na radnici, protože ho noc před tím viděla ve snu ubodaného. Přesto už byl Pontius Pilát tolik zapojen ve vleku událostí, zejména oslaben strachem o svoji pozici, že dal nakonec hněvu farizeů volný průchod.
V povídce spisovatelky Le Fort nakonec Claudia i Praxeda pro Krista položí svůj život v cirku spolu s dalšími pronásledovanými křesťany.

A co nám napsal biskup Pavel? Připomenul nám slova právě Gertrudy von Le Fort:
„Velikonoční světlo není ranní slávou této země, ale země nové." A dodal: Ve velikonočním světle pohleďme na naše nebeské občanství. Nezapomínejme na radostnou touhu po druhém příchodu Ježíše Krista, kterou žili prvotní křesťané. Oni v této touze vykonali veliké věci, a co dokázali oni, můžeme i my. K tomuto přání se srdečně připojuje o. Martin Holík