V pátek přijela paní doktorka, to už byla maminka v hlubokém bezvědomí. Chtěla nám ji dát zemřít do nemocnince, ale to jsme i s dcerou odmítly. Dcera mi velmi pomáhala a střídaly jsme se.  Kdyby maminka nechroptěla, tak jako by spala.
Na první pátek jsem šla ke svaté zpovědi i svatému přijímání, pak jsme se s dcerou vyměnily a ona šla domů. Poslouchala jsem mši svatou na Proglasu, držela jsem přitom maminku za ruku; při svatém přijímání se 3 x zachvěla a sklonila hlavu - a bylo tak posvátné ticho, něco tak majestátního, Boží klid.
Vždy jsem se bála té chvíle, prožily jsme spolu 3 roky spolu, vím, že Bůh mi dal to nejlepší, co měl pro mne nachystané. Díky Bohu!

Paní F. dík vysilujícímu opatrování už měla sama zdravotní potíže, ale nevzdala to. Celá rodina byla s nemocnou do poslední chvíle.