otec Martin Holík

Otec Martin Holík

Radovat se z toho, že se máme

Radovat se z toho, že se máme

Začtěte se, přátelé adventní, nebo zaposlouchejte do zamyšlení posluchačky Proglasu Tamary Suchánkové z Kroměříže.

Hlavní rubrika: Niterné
Rubriky: Niterné, Křesťanství, církev, společnost
Datum zveřejnění: 8. prosince 2023

Kráčím ulicí k parkovišti a zlehka se rozhlížím po výkladních skříních, kde už se mezi spoustou zboží třpytí vánoční ozdoby. Najednou se mi vybaví vzpomínka z dětství, kdy jsem procházela stejným místem a s očekáváním vyhlížela první vánoční baňku, která byla zvěstí o přicházejících svátcích, času dárků a radosti. Ta třpytivá krása mi stačila k absolutnímu štěstí v očekávání, co asi najdu pod stromečkem a jakou radost bude mít maminka, až rozbalí voňavé mýdlo a tatínek se navoní vodou po holení, která byla sice levná, ale na dražší už v prasátku nezbylo. Jak málo nám stačilo, když jsme byli malí. S postupem let se představy o životě i o Vánocích měnily v to, jestli máme dárky pro všechny a ještě později jestli máme všechno nakoupeno, napečeno, uklizeno a jestli všechno stihneme, aby byly svátky dokonalé.

Dokonalé?  Nedovolme, aby se to tajemno najednou rozplynulo v pragmatický shon a kopec drahých dárků pod šlechetnou rouškou spokojených svátků. Když se dostaneme do životní spirály okolního světa a - zvlášť v období vánoc - s marketingovými triky v podobě lákadel, třpytu a pokušení, že toto či ono bychom si na vánoce mohli koupit i na půjčku … je to rychlá a lákavá jízda, ale velmi těžko se z ní vyskakuje. V jednu chvíli může zmizet, asi jako když se rozplyne tornádo, které sice mělo velkou sílu nás povznést, ale najednou padáme přitažlivostí země opět dolů, snažíme se jen přežít a vůbec netušíme, jestli to zvládneme.

Tuto životní zkušenost mám za sebou. Byla velmi bolestná. Byla to právě ta chvíle, kdy jsem dopadla opět na pevnou zem a začala se na svět dívat znovu dětskýma očima a uvěřila jsem. Dnes se těším, až přijedou všechny mé už dospělé děti a vnoučata a budu je moci obejmout.

Až půjdu na dětskou půlnoční do našeho kostela, kde čistou lásku vyzařující z dětských srdcí a netrpělivost z toho, co přichází, mohu doslova nasávat. Až si sedneme společně ke stolu a budeme si u večeře povídat a smát se. Radovat se z toho, že se máme a pod stromečkem se bude ozývat výskání vnuček nad panenkou. Připravme svá srdce na narození Ježíše. Určitě se nebude zlobit, že to doma nebude dokonalé jako z katalogu, nebo že něco připálíme. Nakonec si uvědomme, na jakém místě se narodil. Ukliďme v srdci, zbavme se všeho, co nám brání prožít svatou vánoční chvíli a nechejme vejít - Lásku.

Tamara Suchánková z Kroměříže

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.