otec Martin Holík

Otec Martin Holík

Radovat se z toho, že se máme

Radovat se z toho, že se máme

Začtěte se, přátelé adventní, nebo zaposlouchejte do zamyšlení posluchačky Proglasu Tamary Suchánkové z Kroměříže.

Hlavní rubrika: Niterné
Rubriky: Niterné, Křesťanství, církev, společnost
Datum zveřejnění: 8. prosince 2023

Kráčím ulicí k parkovišti a zlehka se rozhlížím po výkladních skříních, kde už se mezi spoustou zboží třpytí vánoční ozdoby. Najednou se mi vybaví vzpomínka z dětství, kdy jsem procházela stejným místem a s očekáváním vyhlížela první vánoční baňku, která byla zvěstí o přicházejících svátcích, času dárků a radosti. Ta třpytivá krása mi stačila k absolutnímu štěstí v očekávání, co asi najdu pod stromečkem a jakou radost bude mít maminka, až rozbalí voňavé mýdlo a tatínek se navoní vodou po holení, která byla sice levná, ale na dražší už v prasátku nezbylo. Jak málo nám stačilo, když jsme byli malí. S postupem let se představy o životě i o Vánocích měnily v to, jestli máme dárky pro všechny a ještě později jestli máme všechno nakoupeno, napečeno, uklizeno a jestli všechno stihneme, aby byly svátky dokonalé.

Dokonalé?  Nedovolme, aby se to tajemno najednou rozplynulo v pragmatický shon a kopec drahých dárků pod šlechetnou rouškou spokojených svátků. Když se dostaneme do životní spirály okolního světa a - zvlášť v období vánoc - s marketingovými triky v podobě lákadel, třpytu a pokušení, že toto či ono bychom si na vánoce mohli koupit i na půjčku … je to rychlá a lákavá jízda, ale velmi těžko se z ní vyskakuje. V jednu chvíli může zmizet, asi jako když se rozplyne tornádo, které sice mělo velkou sílu nás povznést, ale najednou padáme přitažlivostí země opět dolů, snažíme se jen přežít a vůbec netušíme, jestli to zvládneme.

Tuto životní zkušenost mám za sebou. Byla velmi bolestná. Byla to právě ta chvíle, kdy jsem dopadla opět na pevnou zem a začala se na svět dívat znovu dětskýma očima a uvěřila jsem. Dnes se těším, až přijedou všechny mé už dospělé děti a vnoučata a budu je moci obejmout.

Až půjdu na dětskou půlnoční do našeho kostela, kde čistou lásku vyzařující z dětských srdcí a netrpělivost z toho, co přichází, mohu doslova nasávat. Až si sedneme společně ke stolu a budeme si u večeře povídat a smát se. Radovat se z toho, že se máme a pod stromečkem se bude ozývat výskání vnuček nad panenkou. Připravme svá srdce na narození Ježíše. Určitě se nebude zlobit, že to doma nebude dokonalé jako z katalogu, nebo že něco připálíme. Nakonec si uvědomme, na jakém místě se narodil. Ukliďme v srdci, zbavme se všeho, co nám brání prožít svatou vánoční chvíli a nechejme vejít - Lásku.

Tamara Suchánková z Kroměříže

Marilleva 1400

Úkolem života je napodobovat Otce tím, že v dějinách pokračujeme ve zpěvu Ježíšovy písně.

Nick Winton, Meeting Brno, 21. 5. 2026

„Odpuštění není dar pro ty, kteří se chovali špatně.
Je to dar pro nás samotné, abychom mohli jít dál s lepším srdcem.“

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.