Kdo si nekoupil do brněnské Scaly vstupenku předem, zaplakal. Šťastných 500, rozmrzelých 300 lidí.

Projekce začala se zpožděním a promítač zvolil špatný formát, takže snímek byl zprava a zleva oříznutý, postavy navíc poněkud obézní, protože zkresleně stlačené.

V dokumentu byly použité i amatérské záběry videokamer dostupných po roce 1990, technicky strašlivé.

Dokument byl relativně velmi dlouhý - 84 minut.

Tak, a teď to přijde: Když Ivan "Magor" Jirous prohlásil za porotu v Jihlavě - "nemohli jsme jinak", měl asi pravdu. Tak silná výpověď se hned tak nevidí. Jan Paulas v Katolickém týdeníku měl také pravdu - dokument neřeší pravost nebo nepravost zjevení na Zviru nad Litmanovou - řeší náboženskost a svobodu člověka.

Totiž, Bůh jako opravdový grant dává člověku něco mimořádného zažít, aniž by mu vnucoval, že odteď musí i "mimořádně" žít. Tak bychom si to představovali my, lidé. Dokument shlédnete téměř bez jediného místa nudy, po celou dobu jistém v napětí, protože ve správných okamžicích se stane něco, co vás nadzvedne.

Připomenu například okamžik, kdy patnáctiletá dívenka Ivetka do mikrofonu na Hoře před desetitisíci poutníky prohlásí. "Panna Maria mi řekla, že dnes bylo toto zjevení poslední". Nebyl k přeslechnutí zděšený vzlykot žen, šum zklamání a zármutku.   

Nebo jiná scéna: Ivetka na kameru říká: ...a pochopila jsem, že z odevzádní se a podání slibu vstupu do společenství není úniku. To vám jde mráz po zádech, zda je něco takového možné.

Po projekci zazněl spontánní potlesk a čekalo se: měli přijít režisér, Ivetka, Rasťo, Adriana, ale - znovu napětí: Bude chtít režisér vůbec mluvit, když se stala fatální promítačova chyba? (Nakonec se ukázalo, že to lidem vůbec nevadilo - mozek je geniální zařízení, přepočítá si po chvíli obraz správně sám).

Ředitel kina se omluvil, Vít Janeček promluvil a myslím, že i roztál. Diskuse byla věcná a dobrá, mnohokrát se tleskalo. Ivetka má smysl pro humor; slyšel jsem, že na diskusi v Praze se ptala divačka Ivetky, co říká Panna Maria na alternativní medicínu, například na homeopatii. Ivetka prý bez zaváhání odpověděla: Vy ste ale legračná. :-)

Pro mě bylo dalším povzbuzením náhodné setkání s nimi další den (v kostele - tedy náhodné, jak se to vezme) a setrvání s protagonisty dokumentu asi další 2,5 hodiny. Potvrzuji, že Ivetka i ostatní jsoui normální, jedí, telefonují, modlí se a tak :-)

K závěru si dovolím vlastní úvahu:

Ono snad ani není nutné řešit, to jest hlásit:

• Jsem přesvědčen, že zjevení byla pravdivá nebo
• jsem přesvědčen, že to celé není jisté.

Totiž - kdo denně komunikuje modlitbou, postoji, mluvením, radostností, pracovitostí  s Pannou u Marií, se svým Andělem strážným, kdo denně mluví na Boha Otce v Bohu Duchu spolu s Bohem Synem, kdo se utíká s různými radostmi i starostmi ke svým v nebi živým křestnímu, biřmovacímu a dalším ochráncům, pro toho není nějaké místo a nějaké zvuky a nějaké jevy ničím jiným než dalším, i když možná zajímavým přitakáním k naději, prožívané láskou skrze víru.

Shrnuto:

Nevstal-li Ježíš, jsme se svým chováním jen pro smích a tedy pro pláč. Včetně oceněného dokumentu. Vstal-li, je všechno ostatní ve srovnání s tím chrastítko pro nemluvně. I když i to, my, děti Boží, občas potřebujeme.

Více se dočtete na ivetka.net, rozcestník k dalším odkazům na dílo je například na spřáteleném webu taborradost.cz

Přidáno 27. 11. 2008: V lidovkách vyšla další zajímavá recenze.