Co prošlo mojí hlavou a klávesnicí...
Jak se daří dialogu v církvi?
Katolický týdeník 2016/20 se ptá několika osob, mezi nimi mne: Jak se daří v dialogu? Odpovídám:
Někdy se daří, jindy ne. Mnozí věřící, ale i my pracovníci v médiích kolísáme mezi podřízeností autoritě, ke které rádoby patří „nemluvit bez vyzvání“, a často až trapně odsudečným nadáváním „na všechny a na všechno v církvi“. Pracně hledáme rovnováhu.
Pane Žejdle, těšte se na zakázku
Milý Deníčku, pamatuješ, jak předevčírem v noci vrzly dveře bytu? To jsem unavený po tisíci kilometrech a po třech stech velmi milých a osmnácti tisících obecně milých tváří přijel domů.
Radit, to je moje
Na zastávce před kostelem stojí poněkud bezradná paní. Můj milý kněžský Deníčku, hle, objekt mého dobrodiní!
Deníčku, trapas!
Deníčku, trapas!
Mám dnes zdravotní den, víš, trochu volníčko (sory Spolecnost odporu proti zdrobnelinam). Treking holé v ruce, baťůžek, a hurá do přírody. Musím dát aspoň patnáct kilošů.
Dítě a mobil - a my dospělí
Máte roztomilou ratolest a kvůli nástrahám života jste se jí rozhodli pořídit tu chytrou placičku? A že byste občas z těch roztomilých paciček tu placičku s chutí vyrvali a odhodili jako placák po vodě, aby dělal žabičky? Schválně, kolik odrazů by zvládl dobře hozený ajfoun, a kolik ten s androidem?
Rozkvetlé Brno je krásné
Deníčku, Ty to víš. Je krásné to moje Brno o Neděli milosrdenství.