Křesťanství, církev, společnost

Církev nežije ani ve svém, ani v jiném světě. Průnik života věřícíh lidí s těmi, kteří se za takové neoznačují, je nevyhnutelný, žádoucí, inspirující. Zde jsou tedy texty ve smyslu: zažil jsem ve své církvi, v životě s křesťany, sám se sebou; utkvělo mi, nechápu, konstatuji, rozporuji, konzultuji, rád bych, doufám, věřím, mám naději.

Malá slavnost

14. prosince 2007

Při mši svaté u svatého Augustina v Brně jsem ve čtvrtek poděkoval Bohu i lidem za dvacet let daru kněžství.

zpět nahoru tisk

Marilleva 1400

Úkolem života je napodobovat Otce tím, že v dějinách pokračujeme ve zpěvu Ježíšovy písně.

Nick Winton, Meeting Brno, 21. 5. 2026

„Odpuštění není dar pro ty, kteří se chovali špatně.
Je to dar pro nás samotné, abychom mohli jít dál s lepším srdcem.“

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.