Křesťanství, církev, společnost
Církev nežije ani ve svém, ani v jiném světě. Průnik života věřícíh lidí s těmi, kteří se za takové neoznačují, je nevyhnutelný, žádoucí, inspirující. Zde jsou tedy texty ve smyslu: zažil jsem ve své církvi, v životě s křesťany, sám se sebou; utkvělo mi, nechápu, konstatuji, rozporuji, konzultuji, rád bych, doufám, věřím, mám naději.
Betlém: Turista nebo domácí?
Mé vánoční přání se letos týká místa, kde stojím a kde bych měl, chtěl a toužil stát.
Říkají-li vám: Buď opatrný!, pak buďte opatrní!
Nádherný nedělní den. Obědvám u rodiny přátel v Rousínově. Á, telefonát: Je tak hezky, vyjeďme si na kole. Půjčíme ti kolo, přilbu, kraťasy, tričko. No, měl jsem odmítnout?
Když vás zvou, přijeďte!
KDYŽ VÁS ZVOU, PŘIJEĎTE aneb Jen blázen by řekl, že náhody jsou jen náhody. Během šesti zářijových dnů jsem zažil události, které se mě dotkly, i když jsem jinak na "Boží náhody" zvyklý:
Madrid? Děkuji a chválím
Všimli jste si toho v Madridu taky? Jádrem téměř každého podstatného sdělení bylo poděkování a povzbuzení. Říkáme tomu vděčnost a je to činnost na vymření.
O svatém Martinovi z Tours
O svatém Martinovi z Tours aneb Martinové a Martiny referují o svém světci. Čiňte také tak :-)
O Mons. a o jiných titulech
Vždycky jsem se díval na tituly jako na něco, co přiliš nesouvisí s námahou, se skutečným vydáváním sil při studiu. Například v dobách mého VŠ studia právníci ve zkouškovém pařili, klidně den před zkouškou až do rána a "dali to", my elektrikáři jsme šrotili a třeba to i "nedali". Inu, to se to mluví tomu, kdo ten titul Ing. má, že? JIndy ale bylo potřeba cosi vyjednat, a to se člověku s příslušným titulem dařilo snáz. No, proč ne?