Můj Deníčku
Pozor, texty pro Můj Deníček jsou často nadsázkou, ironií, jsou skutečnostmi doplněnými fikcí. Jediný den, kdy je text plně pravdivý, je 1. dubna neasi. :-)
Nejsou státnice jako státnice
Můj milý Deníčku,
dnes to bylo pro mě velmi silné. Ale nikdo to neví, jen Ty. Kromě toho, že na mě něco leze, přišla na mne nostalgie. Ne ovšem lecjaká: nostalgie vděčná.
Chodíte na školní srazy?
Jestli ano - a já to doporučuji, vylovte před termínem třídní fotku a přelítněte očima jmenný seznam.
Naše ženy, díky!
Ať se taky zasměješ, Deníčku. Pánská šatna bazénu rehabilitačního centra. V tiché mužské soudržnosti se převlékáme z/do plavek, každý heká jinak, že.
Já na tu věž nepolezu
Tak Deníčku, poslouchej, to by se Tobě nestalo. V pátek přesně ve 22:21 přestal fungovat druhý farní internet.
Jeníčku, měls mi kázat na pohřbu
Promiň mi to rozpité písmo, Deníčku. Říkal jsem mu před pěti lety: Jeníčku, nemůžeš si jen tak umřít. Nejprve ještě musíš kázat na MÉM pohřbu. Ech, někteří lidé by neměli umírat.
O bourání kostelní věže
Deníčku, utíkám se k Tobě, zastaň se mne!
Celé to začalo tím, že na sobotní prvoaprílové ranní mši svaté, co je od sedmi, se v 7:15 se začal chrám Boží ozývat zvuky kladiv, vrtaček, brusek, neslo se to od věže neuvěřitelně; no, musel jsem zvýšit hlas, aby mě bylo v lodi slyšet. Nevím, zda stavbaři začali pozdě nebo o čtvrthodinu dřív, ale - v té chvíli mě to napadlo. Jenže to chtělo vybrousit, promyslet, a taky čím víc posluchačů, znáš to...
Máme nový kávovar!
Milý deníčku, máme v Proglasu nový kávovar. Bůh ví, že jej zasloužíme a potřebujeme. I návštěvy neasi.