Autorka je PR manažerka, politická marketérka, po jistou dobu pracovala i jako testerka softwaru. Různými životními peripetiemi se ocitla natrvalo v kanadském Vancouveru. Je aktivní na sociálních sítích, zejména na FB a Twitteru. Tato odbornice na fake news (klamavé zprávy) říká: „Kdokoli chce být součástí propagandy, potřebuje dvě základní emoce: Hněv a strach.“
Donedávna jsme tvrzením, že někdo na síti úmyslně lže a škodí a schovává se za falešné profily, mohli odporovat: To je sotva pravda, co by z toho měli? Koho by zajímala naše malá země? Navíc mluvíme pro cizince tak obtížným jazykem, že k nám ani lidé v nouzi nechtějí, ani kdybychom je vítali; tak proč by se o nás měla zajímat jakákoli velmoc? Proč Rusko?
Alvarová přesvědčivě a čtivě dokládá, že tomu přece jen skutečně je tak. Česko je jakýmsi předmostím západu: rádi bychom se měli jako na západě, umíme sklonit hřbet, abychom jej hned po bouřce zase zvedli; jsme turisticky, studijně i obchodně zajímavá země. Ruština a čeština jsou si podobné.
Autorka rozkrývá existenci „dezinformačních domů“, „trollích farem“ působících na mnohé části světa dříve, než o tom začali psát jiní. Průmysl lži je dílo přesvědčivé, s přečetnými fakty o skutečně zlých záměrech jiných lidí, potažmo zemí, zejména Ruska.
Názvy některých kapitol znějí: Tahle kniha je celá o propagandě – Jak jsme se stali pokusnými králíky - Válka proti rozumu – Rusko a jeho hranice - Laboratoř v srdci Evropy – Slovo a jeho moc - Kapka optimismu. To napovídá obsah.
Zajímavý je autorčin postřeh: „Velká země se od říše odlišuje tím, že ta druhá má v kořenech zakódovánu rozpínavost.“ Co mají společného část Gruzie, Čečensko, Jižní Osetie, Krym, Východní Ukrajina, ale třeba i ČSSR, kam vpadla vojska Varšavské smlouvy před padesáti lety? To, že události u nich opravdu nejsou výsledkem nešťastné souhry náhod.
Ukazuje se, že až neuvěřitelně nízký počet osob může přehltit prostor sociálních sítí a dalších médií zlem, matením, marginalizací uživatelů?, dehonestací, vulgarismy a dalšími dezinformačními technikami.
Mezi mnoha výroky papeže Františka mi původně neladily teze o třetí světové válce, bral jsem je jako nadsázku. Po přečtení Průmyslu lži už si tou nadsázkou zdaleka nejsem jistý. Válka jako taková se zbraněmi, raněnými, je strašná. Je ale jakž takž viditelná, pokud se do bojové zóny dostanou váleční zpravodajové. Kybernetická válka s rozeštváváním, zpochybňováním, naváděním je téměř nerozpoznatelná. Dobrý život, který jsme si pracně v posledních desítkách let vybudovali, by se nám mohl neuvěřitelně snadno rozpadnout pod rukama, bez valné šance na návrat zpět.
Připojím několik citací: „Česko je výborná živná půda pro takovéto aktivity. My Češi jsme velice skeptický národ, je to dáno naší historií. U nás je radost šířit poselství skepse. Tohle jiné národy nemají.“
„Dnes je na sítích každý sám sobě novinářem a odborníkem, každý může napsat cokoli a šířit to bez jakéhokoli etického filtru.“
„Není důležité, jak to je, ale jak to vypadá. - První zákon spinu (propagandy).“
Průmysl lži je kniha je bohatě ozdrojovaná, nechybí ani užitečný slovníček pojmů.
Titul nedává mnoho receptů, jak tuto obtížnou situaci řešit; k tomu jsou vhodná například díla Fake news autorů z FSS MUNI, Dezinformace jako speciál Respektu. Bohatým zdrojem faktů k tématu je kniha Informační válka generála Karla Řehky.
Průmysl lži slouží jako budíček, jako zemětřesení pro ty, kteří usnuli s přesvědčením, že od roku 1989 uteklo tolik vody, že nám v podstatě už nic vážného nemůže hrozit.
Povinným čtenářem je každý redaktor, novinář působící v jakémkoli médiu. Úloha lidí této profese je v poctivosti sdělení závažná a v potřebě dobře odvedené práce zavazující.
Žádoucím čtenářem je pak člověk, který si uvědomuje svoji odpovědnost vůči současníkům i potomkům a chce se přesvědčit, že informace o ohrožení světa, jak jej známe, fake news není!
Martin Holík, Radio Proglas, pro časopis Universum 2018
Alexandra Alvarová: Průmysl lži. Podtitul Propaganda, konspirace a dezinformační válka. Vydalo nakladatelství Stanislav Juhaňák - Triton 2017.