V úvodu projekce snímku IDA běží několikavteřinová upoutávka na cenu Evropského parlamentu LUX Prize.  Při závěrečném textu „Evropský parlament věří evropskému filmu“ se ozývá téměř po celém zaplněném sále tlumený smích. Myslím, že i proto je třeba, aby cena Lux (a Lux Film Days) existovala. Aby byla Evropa hrdá na svoji neuvěřitelně bohatou kulturu, dokázala ji sdílet a předávat. Nebo má na náš obdiv právo jen držitel Oskara nebo ještě tak Zlatého medvěda? *)

Osmnáctiletá dívka Ida je jedináček, vyrůstá v šedesátých letech v sirotčinci vedeném řeholnicemi. Vypadá to, že její úmysl stát se řeholnicí je rozhodnutím svobodným i logickým.  Před sliby ji matka představená posílá vyhledat jedinou známou příbuznou, která ovšem o dívku nikdy nejeví zájem. – Matko představená, je to nutné?  – Ano, je to nutné.
Zdálo by se, že zde se děj příběhu rozběhne. Není tomu tak. Kamera diváka stále krok po kroku, neúprosně pomalu zasazuje do děje, ve kterém se začíná rýsovat neuvěřitelný osud rodiny mladé hrdinky. Později pochopíme proč. Kamera pomíjí mnohé důležité momenty, jež bychom ve sledu událostí čekali, aby se o něco později rozbřeskly souvislosti. Někdy z bleskového poznání souvislostí až zamrazí, a to i dvakrát, jak to dokázali někteří spisovatelští mistři hororů. Až budete v kině, vzpomeňte si na tuto souvislost při vyslovení jediného slova u lůžka jistého umírajícího dědečka, a potom — o několik minut později (ve filmu o den později) — na balení jistého předmětu do šátku v lese za dědinou. V těch chvílích člověk skoro nedýchá.
K chytrému střihu a důsledné kameře lze jako plus započítat i volbu formátu 3:4 a černobílé provedení, které diváka oprostí od možná líbivých scenérii polských rovin.
Prozradit se budoucímu divákovi ještě dá, že v termínu obláčky – slibů není adeptka IDA připravena něco slibovat. Po takovém životním kotrmelci se tomu nelze divit. Nelze se ani divit tomu, co se děje po pohřbu jediné příbuzné.
Pro mě, člověka věřícího, že při dobré výchově lze oprávněně skládat naději na vítězství dobra v každém člověku, a také pro mě jako křesťana, je nejdůležitějších posledních dvacet, třicet vteřin příběhu. Není žádny happy end, je to náš život, naše každodenní prohry a naše každodenní vítězství.  Bůh s námi.

Film IDA si cenu určitě zaslouží. Oficiální trailer

IDA. Režie Pawel Pawlikowski. Polsko (Dánsko); 80 min; 2014.

Ostatní soutěžní snímky a Ceny z minulých ročníků: http://luxprize.eu/ 

*) Evropa není jen o ekonomice a vnitřním trhu. Je také a možná hlavně o kultuře, která je tak bohatá svou rozmanitostí. Máme povinnost tuto rozmanitost podporovat a chránit a o tom je také filmová Cena LUX."