U vypravěče Karla Fořta je navíc životní výpověď umocněna úspornou strohostí, která pomáhá vyvarovat se jakékoli pompéznosti nebo sebeoslavy. Přitom popisuje události, v nichž mnhody šlo o život a také o něj lidé kolem něj přicházeli. V roce svatopavlovském nelze přehlédnout, že otec Karel všechno své konání měřil a měří očima víry. Dělal to proto, že se to má, ale ještě víc proto, že chtěl; s radostí, s plmou vervou.

Kniha je rozdělena do čtrnácti kapitol podle věku a podle místa působení vypravěče. Zvláště strhující jsou jednak kapitoly o nástupu komunismu a o útěku za hranice, jednak kapitoly z Afriky. Mnohé odstavce nejen mladšímu čtenáři objasní nejedno bílé místo na mapě faktů o promyšlené likvidaci křesťanů komunistickým režimem. Ukážou stručně pojem exulant, vypoví o lásce lidí ke své zemi v nezamýšlené a neplánované situaci života v cizině. Rozvláčnější jsou snad jen pasáže vzpomínání na práci v rádiu Svobodná Evropa; její působení však bylo mimořádně důležité.

Některé moderní prvky v životě církve, které jsou nám dnes samozřejmé, tenkrát samozřejmé nebyly. O. Karel patří k těm, kteří v mnohém dobrém předběhli II. vatikánský koncil.

Život voněl člověčinou je naprosto výstižný název knihy.

Karel Fořt, dnes bydlící střídavě v Mnichově a v Jižních Čechách, je ročník 1922. Jsem šťastný a hrdý, že mě a přátele uhostil nedávno v malé mnichovské hospůdce. Otče Karle, ať Ti život pozemský voní ještě dlouho.

Kniha je vybavena jmenným rejstříkem.

Edice Rozhovory, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2007,

MC 250 Kč.