Kontemplovat kříž a ctít život

Všichni jsme součástí společnosti, o které je možné říci, že si řeže větev, na které sedí. Je to výstižný obraz toho, co naše společnost, které jsme součástí, dělá, když si technicky myslí, že úctu k životu může ohraničit. Že je to něco, co může nadefinovat tak, jak by si sama přála podle toho, co jí vyhovuje. Zapomíná, že život je dar, který jsme pozváni chránit od úplného začátku až po přirozený konec.

My všichni jsme ale součástí této společnosti. Není to tak, že bychom byli těmi, kdo naši dnešní společnost pozorují odněkud zvenku a jsou těmi, kteří mohou vnějškově kritizovat, být nestrannými soudci, říkat, že s tím, co se v naší společnosti dnes děje, nemáme nic společného, že to je zkrátka něco, co se nás netýká a my to můžeme jednoznačně odsuzovat a kritizovat, protože to vidíme jinak. My jsme součástí toho, jak se dnes žije, a jistě i společenství církve má své chyby a hříchy, které vedou k tomu, že jsme se v úctě k životu dostali tam, kde jsme. Přesto ale věřím a jsem o tom hluboce přesvědčen, že právě v této naší společnosti my věřící křesťané jsme těmi, kdo má právo a dokonce povinnost o hodnotě lidského života mluvit, a to pro svou víru v Ježíše Krista, tedy v Boha, který až do krajnosti se vydal pro to, aby zachránil životy každého jednotlivého člověka. V okamžiku, kdy se díváme na kříž, kdy kontemplujeme, co všechno náš Bůh je ochoten udělat pro to, aby život byl zachráněn, si možná hlouběji cenu života uvědomujeme.

Proto jsou před námi dvě velmi důležité věci jako určitá výzva pro křesťany tváří v tvář ochraně života od plného počátku až do konce, který přichází s přirozenou smrtí. Tou první věcí, kterou máme konat, je hluboce kontemplovat tajemství kříže, jako tajemství, na kterém se ukazuje, jaká je cena lidského života a jakou cenu za tuto hodnotu lidského života je Bůh ochoten zaplatit. Jsme pozváni, abychom nechali proniknout do své duše a do svého srdce tuhle vnímavost pro lidský život a jeho cenu, kterou nám nezjevuje nikdo menší než ukřižovaný Kristus, který říká, že až bude povýšen ze země, potáhne všechny k sobě.

Druhou velmi důležitou věcí je, že v okamžiku, kdy jsme nějak obohaceni touto vnímavostí vůči hodnotě lidského života, kterou jsme získali při kontemplování kříže, jsme pozváni, abychom prakticky život jednotlivce ctili. Ctili ho v životě církve, tedy společenství, do kterého patříme a které nám krásu a velikost lidského života zvěstuje, abychom měli vnímavost pro jednotlivce, abychom v sobě měli, jak říká kardinál Martini, individualismus vnímavosti vůči ztracené ovci, aby naše společenství bylo místem, kde toto opravdu žijeme, ale také abychom byli společenstvím, které se jednoznačně dokáže za hodnotu lidského života postavit tam, kde jsme, každý sám za sebe nebo v nějakém společenství či shromáždění.

Tak se skutečně staneme solí země a světlem světa i v této konkrétní situaci, jakou je úcta k životu. A naše volání po ochraně života pak nebude nějakým vnějším programovým prohlášením, ale bude svědectvím naší víry.

biskup Tomáš Holub pro Radio Proglas

25. března 2017