Motýl to má jednoduché. Začal nový život. Je takříkajíc v rozletu.
Zato já vypadám stejně. Stejná tvář hloupostí, které provádím. Velké škody dělá neodpouštění. Taky to tak máte?

Na hádku si vzpomenu vždy, když se s dotyčným vidíme. Na tu nepříjemnost ani po letech nemohu zapomenout. Předpokládám, že on taky ne.
Jedna z nejpracnějších činností ve vesmíru je nikoli vyvíjet Crew Dragon nebo vakcíny proti koronaviru, ale osvojovat si metody k překonávání toho špatného. Co jsem pokazil já, co vůči mně pokazil jiný.

V Písmu máme dostatek metod.
Mám-li odpustit druhému, stačí si vzpomenout, jaký protiva bývám já sám. Co nechcete, aby druzí dělali vám, nedělejte vy jim. Nazvěme to metoda vděčné pokory.
Druhou metodou je řízené zapomínání. Dělám, jako by nic. Druhá strana si sice může myslet, že jsem natvrdlý, výhodou však je, že to nehrotím, nevyvolávám proces vyjevit – vyzvat – smířit – odpustit – zapomenout. Velkorysé řešení.
Další metodou je přebít smutnou minulost dobrou přítomností. Snažím se být vůči ublíženému nebo ubližujícímu programově usměvavý, pozorný, milý. Nemá se to přehnat, a je to milá, přívětivá metoda.
Tyto a další metody máte jistě, milí čtenáři jistě osvojené.
Duch Svatý je mistr krásy; jsme-li schopni odpouštět, jsme krásnými lidmi!
A ano, ten motýl za volantem to má lehčí, jeho vysvětlení je poctivé.
Ovšem voláni být k obrazu Božímu jsme my, a to za jistou námahu to stojí, viďte?

Svatodušně zdraví Martin Holík

Text je úvodníkem do posvatodušního Zpravodaje farnosti u svatého Augustina v Brně .