„Je nutné plakat na hrobech,“ prohlásil papež František na své cestě z Malty do Říma, když se jej ptali na desítky mrtvol pohozených na ulici ve městě Buča, některé se svázanýma rukama, jako by byly „popraveny“. Pohřbívat mrtvé je jedním ze skutků křesťanského milosrdenství. Jak se však člověk vůbec může ještě dívat na tolik utrpení, které (slovy papeže) je plodem „kruté a nesmyslné války, která jako každá válka znamená porážku pro všechny, pro nás všechny“ a trvá již více než měsíc? Všichni se shodnou na tom, že je třeba válku zavrhnout jako místo smrti, kde otcové a matky pohřbívají své děti, kde muži zabíjejí své lidské bratry, navíc spřízněné rodem, společnými dějinami, vírou i obřadem. Zdá se, že mocní vidět jaksi nemusí a nechtějí, protože umírají především ti chudí, ti nejchudší a nejkřehčí. Nástroje Kristova utrpení již nejsou „louč, lucerna, meč, sloup bičování, Veroničina rouška, žezlo z rákosu, důtky, hřeby, trnová koruna, kopí“ – v modlitbě ze 16. března papež František vykreslil ikonu zmučeného Kristova těla na Ukrajině:

„Pane Ježíši, narozený pod bombami padajícími na Kyjev, smiluj se nad námi!

Pane Ježíši, který jsi zemřel v náručí své matky v bunkru v Charkově, smiluj se nad námi!

Pane Ježíši, vyslaný ve dvaceti letech na frontu, smiluj se nad námi!

Pane Ježíši, který dosud vidíš ozbrojené ruce ve stínu svého kříže, smiluj se nad námi!“

Žijeme v době po zasvěcení celého světa, Ruska a Ukrajiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (25. 3. 2022)! Hlavní důvod k zasvěcení? Protože jiné řešení nevidíme. Přijatelné řešení současné krize není v rukou žádného člověka. Z lidských rukou vychází hrozby pro lidstvo samé! Stanuli jsme na pokraji propastné temnoty, v níž lidstvo, zdá se, znetvořuje svoji vlastní lidskou tvář. Mariino Srdce je větší než globální zloba. Nenechme zeslábnout náš zrak, naše oči a naše srdce falešnými zprávami. Nezemdlévejme v pomoci! Jednat je zapotřebí co nejrychleji. Ve službě člověku sloužíme Kristovu Tělu. Perspektivu dává zasvěcení v nás – stále živé.