Autorita je jeden z podstatných způsobů, jak druhého člověka vhodně formovat, a tak zakládat kvalitu, hodnotu a smysl jeho života. Neprojevuje se mocí nebo donucením, nýbrž dobrým vlivem, krásou života, se kterým je možno svobodně a ochotně se ztotožnit.

Autorita druhého vede k většímu dobru, poněvadž odkazuje k obecnějším hodnotám, lidským pravdám či tajemstvím víry. Překračuje navyknuté způsoby uvažování i uskutečnění. Je založena na šlechetnosti, dobrotě srdce a velkorysosti, proto je možné ji svobodně přijmout a jejího vlivu si vážit. Není brzdou pokroku, ale moudrostí trvale udržitelného rozvoje. Je-li pravomoc, která je dána určité funkci nebo roli, doprovázena specifickými vlastnostmi, talentem, vzděláním, chováním a způsoby jednání, stává se pak hodnověrnou autoritou.

Smyslem autority je nechat člověka dorůstat do plné svobody. Nejvyšším stupněm autority je stav, kdy už nemusí svůj vliv uplatňovat a kdy ten, kdo autoritu následuje, sám se stává autorem svého života. Autorita je zakusitelnou a prokazatelnou důvěryhodností, která přesvědčuje tím, jaká je.

Papež František připomíná dobře známou věc: „Ti kdo mají v Božím lidu jakoukoli pravomoc, autoritu, mohou v každé době být pokoušeni pečovat o svoje zájmy namísto Božích.“ Je proto dobré si častěji opakovat: „Vinice je Pánova, nikoli naše.“ Svatý Pavel nám říká, jak si máme počínat, abychom byli dobrými dělníky na Pánově vinici: „Mějte zájem o všechno, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, nevinné, milé a co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo čin, jež  zasluhuje chválu.“ (Flp 4,8) To je postoj autority, i každého z nás, protože každý z nás má i ve svojí maličkosti určitou autoritu. Takto budeme církví stále bohatší na plody svatosti a budeme vzdávat chválu Otci, který nás miluje s nekonečnou něhou, Synu, který nás nadále obdařuje spásou, a Duchu, který otvírá naše srdce a posouvá k plnosti dobra.