Bude to slovo, jak se říká, do pranice. Proč? Protože je to občas potřeba. Protože se někdy trápíme důvodně a ku prospěchu lidských kvalit, mnohdy však nesprávně a zbytečně.
Oč běží: Do Proglasu dostáváme dopisy, ve kterých pisatelé popisují, jak do sebe zapadají předpovědi tajných spiknutí; přikládají fotografie z novin se zakroužkovanými objekty; odkazují nás na weby, kde se dá o tom, „jak to je doopravdy“, dočíst. Uvádějí jména lidí, kterým důvěřují, a „oni to taky říkají“! Jak je současný papež Antikrist, případně zatím nastrčený, a EU že je ďábelským dílem.
Proč si troufám něco tvrdit?
- Protože se snažím nebát, usiluji o soulad s jedním přítelem ze země, které se kvůli němu říká Svatá zem;
- protože přemýšlím o původu různých tvrzení.
- Protože se modlím.
K věci: Je současná doba zběsile rychlá a taky hlučná? Ano, je.
Existuje ďábel? Věřím, že bezesporu ano! Non serviam! Nebudu sloužit
Jsou lidé ohrožováni koncentrovaným zlem? Ne víc než v jiných epochách.
Žijeme v nedostatku otevřených, přejících dober? Domnívám se, že ne!
Francouzský básník a myslitel Charles Péguy píše: Ale přece jen je zvláštní fakt, a je to jedna z největších známek Boží přítomnosti mezi námi, že je stále právě tolik mučedníků, kolik je třeba, právě tolik obětí, kolik je potřeba, aby svět kráčel vpřed. A že kati se unaví dřív než mučedníci…
Je František papežem falešným? Je emeritní Benedikt papežem posledním „řádným“, nyní se zamčenými ústy, a nachylují se proroctví o konci světa? Odpovídám: A kam by se prosím schoval Duch svatý a kam všichni bystří lidé od Svatého stolce, kteří to s Duchem svatým myslí dobře? Tedy - určitě ne! Tu hodinu nezná ani Syn, jen Otec. Natož lidé…
Hle, já jsem s vámi po všechny dny…
Jsou lidé schopni spojovat se ve zlém, pro bohatství, moc a slávu? No jakpak by ne?
A jsou síly dobra silnější než jakékoli zlo? Jistě! Nevěřit tomu znamená dualismus a také rezignaci na sílu Kristova zmrtvýchvstání.
Má se co nejvíc mluvit o všech zlech, aby lidé věděli? Dle mne nemá. Informovat, poučit, prozkoumat, sdělit? Ano. Ale klavírovat, útočit, bojovat, „naposledy varovat“, šikovat se? Ne!
A tak prosím: Přestaňme sledovat weby o varováních, katastrofách, proroctvích. Pojďme zpívat, modlit se a naslouchat dětem a vnukům. Potřebují nás. Buďme křestními a biřmovacími kmotry, volejme kněze k udělování znamení – svátostí, doprovázejme se v nemocech, navštěvujme lidi ve vězení, syťme bezdomovce…
Dříve možná platilo: Mistrovským tahem Zlého je, že jej lidé učinili hloupým čertem z pohádek, odveleli do říše bajek. Jestli se něco může Zlému dařit nyní, pak je to zaneprázdněnost křesťanů, kterou nastává nedostatek vykonávaného dobra, kterého je tolik zapotřebí! Co se děje? Někteří křesťané „nestíhají“ kvůli neuvěřitelnému ztrácení času s pitomostmi o konci světa, kvůli neklidu vyvolávanému oběžníkovými maily, kvůli rezignaci na principy, jimiž jsou: osvěžující síla krásy, víra, že církev založenou Bohem Synem nelze zničit, a princip nezničitelné důstojnosti Božích dětí.
No a já abych se už konečně začal bát, protože se za to slovo na mě někteří oboří. Dobře mi tak.
Mons. Martin Holík