Ježíšova práce, příprava na židovské svátky, radost společného stolování, vyřčení tajuplných slov o životě z těla a krve, svátost kněžství.
Do toho už prolíná vědomí těžkosti úkolu, přichází samota v getsemanské zahradě, únava nejbližších.
Zrada blízkého člověka, zásah veřejné moci, osamocení věznění.
A pak mašinerie lhostejnosti, nenávisti, mytí rukou. Bolest, utrpení, vzdálenost od nejbližších.
Smrt.
Nejistota soboty. Co bude? Už nic?
Přichází nedělní ráno, naděje prázdného hrobu, běh k němu, běh jiných z Emauz, dveře zavřené, živý Ježíš - opět je tu Emanuel - Bůh s námi!
Toto moci alespoň částečně prožít prostřednictvím obřadů velikonočního třídení znamená velmi obohatit svůj lidský rozměr. Ve vztahu k lidem i ve vztahu k Bohu.