S Tebou je to, milý Deníčku, jednoduché. Dokud jakžtakž vidím, tak Tě čtu.
Přicházím za paní, je jí tak pětadevadesát.
* Moc Vás zdravím!
- Prosím?
Aha, jasan, nedoslýchavá. Kouknu na noční stolek, nic. Silným hlasem povídám:
* Prosím, kde máte naslouchátko?
- Cože?
Přisunu se a bez zvýšeného hlasu, klidně, artikuluji před obličejem, jsem přece profík, že:
* Můžete si prosím vzít naslouchátko?
- Aha, naslouchátko. No, já ho mám v uchu, naslouchátko, bez něho bych vůbec nic neslyšela!
Tu ho máš, Deníčku :-D
Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
