Můj Deníčku, a tuhle skutečnou událost ještě pamatuješ?
Hluboko, přehluboko za Komančů vezl kamarád pokažený televizor do opravny, která byla za kostelem. Dřív, děti, byly televizory těžké a veliké, víte? Naložil ho proto na kočárek. Z domku u kostela - soused komunista vyvalený v okně - volá pobaveně:
- Kam s ním jedeš, Jardo, do kostela, haha?
- Jasně, Pepku, vezu ho ke zpovědi, víš? Von totiž pořád strašně lže.
Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
