Deníčku, to si tak v rychlosti napíšeš na obě strany lístku pár poznámek k mešní promluvě. Na kazatelně pak marně, marně šmátráš, v kapse není. O čem jsem to jen... Ten pocit.
Po nějak vykoktané promluvě se vracíš; na koberci před obětním stolem leží ON. A na lístek hledí zamyšleně, s potutelným úsměvem úplně všichni: Levý ministrant, koncelebrující farář, pravý ministrant.
Deníčku, víš, jak se taková množina hledících nazývá?
Cože? Kamarádi s vytříbeným smyslem pro humor? Snažíš se, koukám, ale jsi dost vedle.
Krysy, krysy katolické čili obecné jsou to! Ano!