Tohle´s, milý Deníčku ještě nezapsal: :-)
Odposlechnul jsem u naší kuchyňky hovor mých dvou kolegů, majitelů domů se zahrádkami.
Stáli u kávovaru:
- Hele, taky to máš s hrabošema na tykačku?
-- Jo jo, mám, čím jich je víc, tím jsou - jaksi - bezprostřednější.
- No, já šel ráno uklidit sekačku; a on se ti na mě díval tak, že jsem mu zasalutoval a dal přednost zprava.
-- Ano ano, a ti moji mi dávají najevo, že jim nějak extra moc - zatím - nevadím.
Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
