Snad to se mnou lidstvo ještě nějaký pátek vydrží

Můj milý Deníčku,
* říkám si, proč ti Fordi dělají bezdotykový klíč, když si jej nemám kam odložit. No. V neděli v noci mi cosi zapadlo u spolujezdce

Hlavní rubrika: Můj Deníčku
Rubriky: Můj Deníčku
Datum zveřejnění: 21. srpna 2019

Můj milý Deníčku,

říkám si, proč ti Fordi dělají bezdotykový klíč, když si jej nemám kam odložit. No. V neděli v noci mi cosi zapadlo u spolujezdce. Lezu tam, baterka mi upadne a prosvítí - krásný úložný prostor ve středním panelu, tak na krabici mlíka. Doteď jsem neměl tušení. Auto mám skoro rok. No dobře.
Píšu farářovi, on mi odpovídá a přidává doušku: Neztratils nádobku s olejem pomazání nemocných? - Jéje, nosím ji trvale u dokladů, a teď ji nevidím! - Fajn, našel jsem ji, hehe, u regálu v naší sámošce.
85letá paní mi volá na mobil: No kde jste? - No v rádiu, kde bych byl. Asi něco potřebujete; kde jste, zajedu pro vás?! - U botanické zahrady - Dobře, za sedm minut jsem tam.
Jedu. Blikačky, vyběhnu, paní mi - dává obálku: Byli jsme domluveni na půl šestou, vysíláte přece, že teď Proglas potřebuje podpořit, ne? Haha, nejste trochu zapomnětlivý?

Myslíš si, Deníčku, že to se mnou lidstvo ještě nějakou tu chvíli vydrží?

zpět nahoru tisk

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.