Hehe, milý Deníčku, nevím, jak to máte vy deníčci, ale víš, kdy my lidi poznáme, že je čas jít spát?
Tak tedy, jak poznat, kdy je čas jít spát?
To když Tě – sedícího v křesle před běžícím televizorem – probudí zvuk zabodávajícího se kuchyňského nože.
---
Cože? Ano, ano, je na zemi pod Tvojí pravicí.
Je zabodnutý do parket; jím sis si okrajoval před drahnou dobou hrušku.
Se hihňáš, to jsem si mohl myslet :-D
Inu, i stáří má své zážitky, víš?
Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
