otec Martin Holík

Otec Martin Holík

Truhlík

Truhlík

Můj milý Deníčku, znáš mě: pozdě večer z Prahy, natřískaný Flixbus do Košic, první zastávka v Brně. Nepohodlný, sardinkový, lidi kašlací. Co naděláš.

Hlavní rubrika: Můj Deníčku
Rubriky: Můj Deníčku
Datum zveřejnění: 4. května 2018

Nad takovou tou věcí, kam si položíš knížku, Ti postupně padá hlava. Také ti klesá kapsička na šňůrce okolo krku, kde máš doklady a prachy. Je památečná, z Tanzánie mi ji dovezl Filda Breindl. Jezdec zipu na ní odešel nedávno do věčných lovišť. Důležitá poznámka.
Tak tu cestAutobus_jaksepatriu nějak přetrpíš, před Brnem se odmrákotováváš. Ej, doklady vyhřeslé na oné plošince. Posbíráš, pečlivě zkontroluješ všechno okolo, řekneš si střelnou "Holíku, Holíku, Ti andělé strážní to s Tebou nemaj fakt snadný", obuješ si boty, kterés měl sundané, protože nechceš skončit na hřbitově obutých, kdyby něco, a vypotácíš se z busu na brněnský vzduch.
Rozjezdy MHD až za půl hodiny, u Grandu žádné taxi. Jdeš po silnici, jedno projíždějící má plno, druhé jede v protisměru. Doplazíš se skoro až k hlavasu, kde chytneš meďoura. Pantaxi je hovorný, porovnáváme stupně rozkopanosti Brna a Prahy, končíme, že je to némlich to samý, dokládá to situace pod farou, kde mě veze přes zákaz vjezdu, který tam ráno ještě nebyl neasi; platím taxi a zdá se mi, že krkokapsička je přece jen dost hubená.
Doma první co uděláš - pustíš kabelu z ruky a jdeš kontrolovat, co na krku máš. Máš průkazku diabetika, poživače Synjardy, kartičku Zavolej mi simtě kněze, budu-li vyhasínat, dále řidičák, kartu pojištěnce, pár navštívenek, žvýkačku pro freš-dech, pár kablíků, dvacku na kafe, platebku Komerčky. Dost dobrý. Ach, ouvej: platebka Rajfajzenky chybí. Sice nepindal, ale do pětikila v obchodě bez pinu, že.
Volat v jednu v noci flixbuscentrále? Jdu zároveň hledat číslo na blokaci karty. Cestou přes předsíň si všimneš divně bílého vnitřku pravé boty. Můj ty světe, svatý Antoníne! Vizitky! A platebka? Hm
Pak Tě něco napadne: Zasuneš ruku hlouběji a - nebe na zemi! Platebka v ruce. Jak jsem ji mohl necítit? No, necitil.
Šťastné to usínání.
Střih.
Další den večer, v Proglasu. Nejedeš už domů? ptá se Honza. Jasně, svezu Tě i s Pavlínou pod kopec, jen se obuju. Nazouvám si pravou, kde byl v noci ten poklad, slza v oku neasi. Nazouvám si levou - co to? Ve špičce cosi!
Občanský průkaz na jméno Martin Holík.
Milý Deníčku, v pondělí jdu na matriku a odtud geráde nach magistrát žádat o změnu jména Martin Holík na: Martin Truhlík Holík. Tak, můj Deníčku, tak!

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.