Nad takovou tou věcí, kam si položíš knížku, Ti postupně padá hlava. Také ti klesá kapsička na šňůrce okolo krku, kde máš doklady a prachy. Je památečná, z Tanzánie mi ji dovezl Filda Breindl. Jezdec zipu na ní odešel nedávno do věčných lovišť. Důležitá poznámka.
Tak tu cestu nějak přetrpíš, před Brnem se odmrákotováváš. Ej, doklady vyhřeslé na oné plošince. Posbíráš, pečlivě zkontroluješ všechno okolo, řekneš si střelnou "Holíku, Holíku, Ti andělé strážní to s Tebou nemaj fakt snadný", obuješ si boty, kterés měl sundané, protože nechceš skončit na hřbitově obutých, kdyby něco, a vypotácíš se z busu na brněnský vzduch.
Rozjezdy MHD až za půl hodiny, u Grandu žádné taxi. Jdeš po silnici, jedno projíždějící má plno, druhé jede v protisměru. Doplazíš se skoro až k hlavasu, kde chytneš meďoura. Pantaxi je hovorný, porovnáváme stupně rozkopanosti Brna a Prahy, končíme, že je to némlich to samý, dokládá to situace pod farou, kde mě veze přes zákaz vjezdu, který tam ráno ještě nebyl neasi; platím taxi a zdá se mi, že krkokapsička je přece jen dost hubená.
Doma první co uděláš - pustíš kabelu z ruky a jdeš kontrolovat, co na krku máš. Máš průkazku diabetika, poživače Synjardy, kartičku Zavolej mi simtě kněze, budu-li vyhasínat, dále řidičák, kartu pojištěnce, pár navštívenek, žvýkačku pro freš-dech, pár kablíků, dvacku na kafe, platebku Komerčky. Dost dobrý. Ach, ouvej: platebka Rajfajzenky chybí. Sice nepindal, ale do pětikila v obchodě bez pinu, že.
Volat v jednu v noci flixbuscentrále? Jdu zároveň hledat číslo na blokaci karty. Cestou přes předsíň si všimneš divně bílého vnitřku pravé boty. Můj ty světe, svatý Antoníne! Vizitky! A platebka? Hm
Pak Tě něco napadne: Zasuneš ruku hlouběji a - nebe na zemi! Platebka v ruce. Jak jsem ji mohl necítit? No, necitil.
Šťastné to usínání.
Střih.
Další den večer, v Proglasu. Nejedeš už domů? ptá se Honza. Jasně, svezu Tě i s Pavlínou pod kopec, jen se obuju. Nazouvám si pravou, kde byl v noci ten poklad, slza v oku neasi. Nazouvám si levou - co to? Ve špičce cosi!
Občanský průkaz na jméno Martin Holík.
Milý Deníčku, v pondělí jdu na matriku a odtud geráde nach magistrát žádat o změnu jména Martin Holík na: Martin Truhlík Holík. Tak, můj Deníčku, tak!
Truhlík
Můj milý Deníčku, znáš mě: pozdě večer z Prahy, natřískaný Flixbus do Košic, první zastávka v Brně. Nepohodlný, sardinkový, lidi kašlací. Co naděláš.