Narodil se 11. února 1938 v Brně. Jeho tatínek František byl ekonom a důstojník Československé armády, za války působil v odboji, po roce 1948 byl pronásledován režimem. Zemřel na táboře na Americe v červenci 1981. Maminka Marie byla ekonomka, později v domácnosti. Zemřela v květnu 1989. O dva roky starší sestra Marie byla diabetoložka, zůstala svobodná, zemřela v lednu 2013. Rodina bydlela v Masarykově čtvrti, nejprve na Sedlákově ulici, pak na Barvičově 80. Patřila do farnosti u svatého Augustina; zde Tišek ministroval a později vedl ministranty.

V roce 1957 maturoval na střední ekonomické škole. Vzhledem k perzekuci rodiny nemohl studovat na vysoké škole. Tajně začal studovat teologii pod vedením řady kněží, včetně Dominika  Pecky. V roce 1957 začal Tišek pracovat v Chiraně a Výzkumném ústavu zdravotnické techniky jako konstruktér zdravotnických přístrojů. V březnu 1968 byl tajně vysvěcen na kněze pro skrytou část mlčící církve. Pracoval ve dvou zaměstnáních – oficiálním a skrytém -  až do sametové revoluce.

Vedle aktivit nového sdružení Středisko Radost stál od roku 1990 při obnově Biskupského gymnázia v Brně, kde působil mj. jako rektor konviktu ubytovaných studentů. V roce 1993 přešel na Biskupské gymnázium ve Žďáře  nad Sázavou, kde působil řadu let, včetně pomoci ve farnosti u sv. Prokopa. Podporoval vznik Radia Proglas. V letech 1996 až 2009 byl duchovním představeným Kolpingova díla v ČR. V roce 2008 obdržel Cenu JMK Významná osobnost Jihomoravského kraje za přínos společnosti celoživotní výchovou dětí a mladých. 28. října 2010 obdržel od prezidenta republiky medaili Za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství.

Aktivní byl Tišek až do svých šestasedmdesáti let, kdy se začala projevovat Parkinsonova nemoc. V lednu 2017 se dostal do Domova svaté Alžběty v Žernůvce u Tišnova, který skvěle vedou sestry františkánky.  Postupně ztrácel hybnost a paměť. Z každé návštěvy měl ale radost. V hlavě mu zůstaly zejména texty písní z kancionálu. Zemřel pokojně a zaopatřen v neděli 11. července 2021.

Jeho doménou byla, jak se dnes říká, kategoriální pastorace, Podporoval mladé lidi, aby byli všestranní, na dobré kulturní úrovni; pod jeho vedením vznikla řada krásných manželství i duchovních povolání. Táborníci jsou starosty, lékaři, politiky. Tišek dokázal nadchnout, měl neuvěřitelný elán spojený s velkou pracovitostí. Měl také chyby, jichž s věkem přibývalo. Fenomén „jezdil jsem na Ameriku“ však propojuje generace už od roku 1967. V posledních letech prochází letními tábory každoročně na 450 dětí a mladých a 200 dospělých. Že na Tiškovu práci navázali další, je dokladem trvanlivosti společenství. O tom svědčí také stránky www.taborradost.cz.

Pohřeb otce Tiška se uskutečnil v neděli 18. července 2021 od 14 hodin v kostele svatého Augustina v Brně na náměstí Míru, poté bude jeho tělo uloženo do rodinného hrobu na Ústředním hřbitově v Brně, oddíl 76, místo 303.