• První paní se radí, jak postupovat, když její sedmdesátiletý manžel sprostě požaduje vydání dokladu o uzavřeném manželství; za měsíc tomu bude padesát let, co se brali. Nemá kam jít, chce se rozvést a chce žít ve vedlejším pokoji! s jinou ženou o 10 let mladší. Teď za ní na dlouhé dny někam odchází... Pokoj si už dlouho zamyká. A rozvedu se, a ty nebudeš moct chodit ke svatému přijímání, protože budeš mít hřích, takhle se mi vysmívá - s pláčem mi říká do telefonu žena očividně otřesená a přesvědčená, že je to tak pravda. Trochu se uklidňuje, když jí vysvětlím, že jáhna i kněze může doma, sama už jen málo pohyblívá, vítat i nadále. Dcera to chce urovnat, ale copak něco zmůže?
• Druhý telefonující je člověk s mimořádně vzácnou nemocí - osteopetrózou. Kosti vám zaživa mineralizují, uvnitř jsou prázdné, na obě strany se ztlušťují, ale jsou jako skořápka. Zužují míšní kanál, zmenšují prostor pro mozek, lebeční kost má místo půl centimetru centimetry tři... Neléčitelné, neodvratitelné; nepředstavitelné periodické bolesti. Jedno z mála onemocnění, kde ani paliativní lékařství mnoho nezmůže. Odevzdanost té osoby do vůle Boží je, - vyjadřováno v dobách menšího trápení, jde to nahoru a dolů -  úžasná a převeliká.
• Další lidé mezitím pokračují korespondencí mailem. K odpovědím se ovšem v tu noc už nedostanu.
• Další člověk oplakává svoji náhle zemřelou dceru. První vánoce bez ní...
• A jedno milé pozdravení od paní, se kterou jsme bývali na táboře. Vařila, její děti byly postupně všechny táborníky... Všechny uchovaly víru. Výjimečné?
• Nezapomenutelná je paní z Prahy: Dobrý večer. My si vás platíme, vy nám za to sloužíte a proto Vy teď budete poslouchat. Po mém jistém zdráhavém slovu, že to není nejšikovnější začátek, mě usadí (předtím jsem popocházel s telefonní ručkou): Vy jste ve věku mého syna. Kdyby mi odpověděl jako teď vy, už by mu jedna... no, v dobrém, že? Všechno v dobrém. Musíte se řídit anketou a vysílat mše svaté bez výjimky každý den. Všechno ostatní si pustíme v jiných rádiích. Jak si můžete dovolit nerespektovat toto naše přání? My si vás platíme. Jak jste odpovídal v Lince ohledně té modlitby Korunky nebo čeho, to jste byl pěkně arogantní. Tak se polepšete. Všechno v obměnách zopakovala asi pětkrát.
• Hned pak telefonuje žena, která je hluboce kulturně založená, recituje báseň, ptá se po textech, které jsem v NL použil já, pozdravuje a bude vyřizovat pozdrav od posluchaček z jejího bydliště; jsem neopatrný, když ji po omluvě a slibu krátkého telefonování povzbudím: však to dořekněte. Nemůže se pak ještě 10 minut rozloučit.

Nepíšu o všech telefonátech, někteří by třeba znejistěli, že by je někdo mohl poznat. Myslím, že je ta možnost mizivá, naopak uvažuji, že tohle ohlédnutí může pomoci nám, do sebe trochu někdy zahleděným, kteří "jen" nestíháme, jsme zavalení prací a víme, co budeme dělat zítra a co za měsíc. Nic nevíme. Naše sýpky, plné, mohou zůstat, ale už bez nás.