Když jsem ještě rozum nebral, velmi mě okouzlovali andělé. Jenže ti byli spíš pohádkoví.
Když jsem rozum bral, ale Písmo do ruky ještě ne, vadilo mi, že se máme modlit o pomoc andělů, když se o nich dá dozvědět tak málo.
Když můj rozum konečně „rozumu došel“, nepřestávám se dodnes, divit, jak přirozeně a jak často se v událostech Starého i Nového zákona s anděly počítá: logisticky, zpravodajsky, exekutivně. Víme například velmi dobře o vojevůdcovských činech archanděla Michaela, o službách nebeské DHL top kvality – archanděla Gabriela. Andělé jsou mistry detailů. Čtěte například u Jana (5, 4) o andělu – specialistovi na víření vody. Výborný byl ten úkol, u kterého stačilo sedět na velkém kameni, klátit nohama a čekat s připraveným úsměvem a s těžko skrývaným nadšením na první příchozí. „Koho hledáte? Haha, není tu, byl vzkříšen, haha…“ Ovšem, museli ten kámen nejprve odvalit. No, nic není dokonalé.
Prostě – z křesťanů by jen blázen mohl říkat, že věří Ježíši Kristu, ale nevěří andělům nebo v anděly a jejich služby. Neboť anděl je duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení (Žid 1,14). V Písmu je dvě stě čtrnáct zmínek o andělích! Člověk je zmiňován jen třikrát častěji.
Kromě andělů osobností jsou i andělé osobní ochránci, vytrvalci skromní a věrní. Připomeňme si jednu z nejútěšnějších vět v Písmu, která je o dětech: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář nebeského Otce (Mt 18, 10).
Slůvko pro Zpravodaj Proglasu č. 31, 4. dubna 2005