Osmdesátý devátý byl pro mne logickým vyústěním událostí v okolních zemích. Naše republika je snad poslední, říkal jsem si. Ale dočkali jsme se. Na táboře Radost v Orlických horách jsme ovšem už v létě 1989 mívali mši svatou nejen s vybranými důvěryhodnými, ale se všemi táborníky. Otec Tišek Fráňa tipoval: presidentem bude – vy jej moc neznáte - jistý Václav Havel. Také jsme znali výrok o Božím požehnání zprostředkovaném Anežkou Přemyslovnou po jejím svatořečení.
No - klaplo nám to spolu nádherně. My tajně svěcení ve skryté části mlčící církve jsme otevřeli okna dokořán. Jožka Suchár v Neratově, já v rádiu a s mladými, Tišek v práci s mladými naplno a bez obav. Moje první podání si ruky s Janem Pavlem pod tribunou na Letné při mši svaté v dubnu 1990... Tisíce klik dveří při zřizování rádia v rukách křesťanů... Cesty do Svaté země, do Říma, do Vídně... První farnost...
Kamínky do mozaiky života, které se nevytratí.

Svatá Anežko česká, Anežko Přemyslovno, díky!