Úplně obyčejná situace na zastávce autobusu.
Tedy na autobusové zastávce jsem naložil jednu babičku s tříletým Matějem: …a těšíš se domů? - Těším, za Benjaminem. - A proč za Benjaminem? - Protože je to můj brácha!
Prohlášení o vztahu k mladšímu bráškovi bylo tak slavnostní a zároveň tak prosté, že mě napadlo to jediné: Hleďte, jak se milují.
Matěj naštěstí ještě neumí číst, tak se nebude bát, že o jejich vztahu ztratím mínění, až se poprvé s Benžošem pořádně poperou.
Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
