Tento pojem se bude čím dál častěji skloňovat, tak je moudré, milé fejsbúki, si jej ozřejmit. Vezměme to třeba přes článek z webu. Zdánlivě by patřil spíše na Tisíckráte, protože vcelku zdařile a úsměvně žongluje s pojmem zneužití a jeho "opakem", aby ovšem v závěru zaznělo, proč byl vůbec napsán:
"Těm, kteří se probudili po mnoha letech, mnohdy vyprovokovaní senzacechtivým davem a nekorektním přístupem médií, bez ctění základních právních zásad, těm já nevěřím."
https://www.bcb.cz/zpoved-zneuziteho/ *)
No, a to je ta sekundární viktimizace. Léta tiše trpíš, konečně jsi už skoro zapomněl, pak se objeví naděje na zahojení jizvy - a tu máš čerte kropáč!
[ABZ.cz: sekundární viktimizace >> proces, během něhož se oběť trestného činu poté, co o ní a o činu referují média, stane obětí znovu (tentokrát trpí psychicky)]
*)
Zpověď „zneužitého“
Aktuálně © 06.03.2019 Jan Kotous
Jsem z toho celý zmatený. Ze stránek novin, z obsáhlých článků v časopisech nebo z podávaných informací v televizi. O čem tak sugestivně média informují? Inu o zneužívání ministrantů, či jiných malých (mladých) hochů, děvčat, žen a někdy i řeholnic kněžími. Bez ohledu na ctění právní zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
Kdekdo se zapojuje do hysterické a bohužel někdy i sebemrskačské atmosféry, zcela ve stylu Haškova sapéra Vodičky „Vinej, nevinej, berte to po řadě“. Tu je obviněn ten, tu zas onen a tak si kladu otázku nebyl jsem nakonec taky zneužit?
Odpověď je ano, také jsem byl „zneužit“ a to hned třemi kněžími. Tím prvním byl P. Karel Morzyniec, který mne učil v první a druhé třídě venkovské základní školy náboženství. Skromný, obětavý kněz. Kázal víru v těch nejtěžších dobách, v polovině 50. let, kdy byl propuštěn z internace. Svým laskavým, obětavým přístupem „zneužil“ malého školáka a vzbudil zájem zvídavého dítěte, kterému dal do dalšího života dar víry. Tím druhým knězem, který mne „zneužil“, byl P. Stanislav Míka CSsR, kněz redemptorista v daleké Austrálii, který mladému dvacetiletému jinochovi, dezorientovanému vnějšími událostmi, předal dar naděje. Konečně tím třetím, který mne „zneužil“ nejvíce, aby předal dar nejcennější, byl milovaný pan biskup Hlouch. Od toho jsem získal dar lásky. Umění milovat své nepřátele a odpouštět jim, umění pokory a trpělivosti, ale přitom přirozené hrdosti.
Vám moji drazí duchovní zneužitelé, vám každý den ze srdce děkuji a na vás každý den s opravdovou láskou vzpomínám. Stali jste se vedle mých rodičů tím nejsvětlejším příkladem mého života a tím také zůstanete. Těm, kteří se probudili po mnoha letech, mnohdy vyprovokovaní senzacechtivým davem a nekorektním přístupem médií, bez ctění základních právních zásad, těm já nevěřím. Nechť si na celý kněžský stav, na celou církev plivají. Já budu vždy prosit: „Pane odpusť jim, vždyť nevědí co činí“.