Pietní setkání v Brně na náměstí Svobody bylo důstojné, zcela tiché. I ty šaliny 4 a 9 jezdily úplně tiše, nechápu, jak to dokázaly. Čas pro zapálení svíčky, pro modlitbu, pro zamyšlení. Tatínek skloněný u pamětní desky šeptem synkovi do ucha vypráví, kdo ti muži jsou. V hloučcích postávají studenti, mladí, tu a tam senioři; lidé, kteří se tu neplánovaně potkali, a nějak se jim nechce se rozejít. Mladých je drtivě více než nás, kteří jsme zde stáli 26. 1. 1969. Naděje.